Josef Albrecht

Životopisné údaje

*  6.10. 1915 -  + 16.10. 1940

Narodil se dne 6.10. 1915 v Horce nad Moravou v rodině obecního strážníka. Měl čtyři sourozence, dva bratry a dvě sestry. Dětství strávil v Horce nad Moravou, kde navštěvoval obecní školu. Po základní škole se přihlásil do školy leteckého dorostu - speciální oddělení v Prostějově, kterou v roce 1935 dokončil.

II. světová válka
V roce 1939 odešel po hořkém obsazení Československa do Polska, kde se spolu s dalšími stovkami československých letců dostal do přístavu Gdyně odkud odplul do Francie. Ve Francii byl zařazen jako mechanik a zatímco se ostatní vraceli s prázdnými zásobníky, on se na ně mohl jen dívat. Po pádu Francie se evakuoval spolu se zbytky britských jednotek do Anglie. Začátkem září roku 1940 probíhala bitva o Anglii a situace se zdála obdobná jako ve Francii. Došlo k prvním náletům na letiště 311. perutě. Několik bomb zasáhlo anglickou jídelnu, v jejíchž troskách zahynulo patnáct anglických letců. Fašistické svazy začaly každou noc bombardovat Anglii. Někteří letci byli otřeseni , ale to co cítil Sgt. Albrecht však cítil to, co cítili všichni - touhu po odplatě.

Výcvik v Anglii
V létě roku 1940  prodělal výcvik a byl přijat k 311. bombardovací peruti. Byla mu také udělena hodnost seržanta RAF (Britského královského letectva). Tady se setkal se členy posádky, jíž měl být součástí. Byli  to Jaroslav Matoušek, Josef Slabý, Vilém Bufka, František Zapletal a František Truhlář. Celá posádka byla vycvičena na stroj  Vickers Wellington. Letoun byl vybaven kulomety v otočných věžích v přední a zadní části letounu. V přední věži sedával Sgt. Albrecht.

  Jednotka:  Royal Air Force: Československé depo ( - 29.7.40 )
                     311. československá bombardovací peruť ( 29.7.40 - 16.10.40 )

  Osobní číslo: RAF No.: 787 410

Poznámka autora:
Je třeba si uvědomit nesmírnou odvahu příslušníků bombardovacích perutí, jelikož po základním výcviku měli piloti jen základní kurz řízení letounu. Střelci (což je i případ Sgt.Albrechta) si několikrát zkoušeli zastřílet na terče a vlečné rukávy. I přes tento nedostatek zkušeností letci nasedali do svých strojů a vydávali se nad Evropu mstít porobenou vlast s velkým úspěchem a odhodláním. Ani odvaha však nezabránila vysokým ztrátám u bombardovacího letectva.

 

Royal Air Force
311. československá bombardovací peruť
 

Peruť byla zformována v polovině července 1940 na letecké základně v Cosfordu. Její oficiální založení připadá na 2. srpna 1940. Po přesunu na letiště Honington prodělali piloti výcvik v denním a nočním létání, navigaci, leteckém snímkování a střelbě. Prvním bojovým úkolem perutě v rámci britského bombardovacího letectva – „Bomber Command“ – bylo bombardování vlakového seřazovacího nádraží v Bruselu. V polovině září se 311. peruť přesunuje na polní letiště East Wretham, odkud vzlétala k náletům na nacisty okupovaná území Belgie, Holandska a nad samotné Německo. Peruť byla vyzbrojena letouny typu Wellington Mk IA a Mk IC. Kódová písmena 311. perutě u Velitelství bombardovacího letectva byla „KX“. Nejdůležitější cíle, které peruť bombardovala, byly v prostoru Brest, Kolín nad Rýnem, Brémy, Hamburg, Kiel, Düsseldorf, Hannover, Berlín, Essen, Le Havre, Paříž atd. V dubnu 1942 ukončuje peruť svoji činnost v rámci Bomber Command. Přesunuje se do Severního Irska na leteckou základnu Aldergrove, kde je přecvičována na nový typ letounu a k novému bojovému poslání u Pobřežního letectva – Coastal Command.

Po dvou letech bombardérské činnosti u Velitelství bombardovacího letectva Bomber Command – byla 311. peruť po velikých ztrátách přeřazena k Velitelství pobřežního letectva – Coastal Command. Bombardérská dramatičnost tmavých nocí, protkaných zrádnými proudy světla nepřátelských světlometů a s doprovodem výbuchů protiletadlových granátů a útoky nočních stíhačů, byla zaměněna za tajemství obzorů nad širým mořem, za bitvy s počasím, nacistickými stíhači a ohnivou obranou nepřátelských lodí. Peruti připadla zodpovědná a těžká úloha – hlídkovat a napadat nepřátelské lodě a ponorky v Biskajském zálivu, v Severním moři a Atlantiku. Prováděla dlouhé, nekonečné lety nad oceánem, které podle typu letounů trvaly 8 – 16 hodin.


VELITELÉ 311. ČS. BOMBARDOVACÍ PERUTĚ

W/Cdr Karel Toman – Mareš 7. 1940 – 19.3. 1941
W/Cdr Josef Schejbal 19. 3. 1941 –3. 7. 1941
W/Cdr Josef Ocelka 3.7.1941 – 20.4. 1942
W/Cdr Josef Šnajdr 20.4. 1942 –1.2. 1943

 


VELITELÉ 311. ČS. BOMBARDOVACÍ PERUTĚ
POBŘEŽNÍHO LETECTVA

W/Cdr Jindřich Breicetl DFC 1.2. 1943 – 21.8. 1944
W/Cdr Vladimír Nedvěd MBE, DFC 21.8. 1943 – 1944
W/Cdr Josef Šejbl DFC 3. 2. 1944 – 1. 9. 1944
W/Cdr Jan Kostohryz DSO 1. 9. 1944 – do konce

 

Osobní vzpomínky pamětníka
Tady je krátká vzpomínka Viléma Bufky na výcvik (Kniha Bombardér T-2990 se odmlčel, Nakladatelství Svoboda 1991):

U bombardovací squadrony:

... Důslednost, výtečná organizace, konání jen těch věcí, které měly potřebný smysl a důvod, promyšlené a okamžitě plněné rozkazy, vyvíjející se dobré vztahy mezí námi a Angličany - to byly naše první dojmy z Anglie. Vzbuzovaly v nás podiv i sympatie  a posléze i důvěru v to, že jsme konečně na místě, kde budeme moci vykonat své. První dny ovšem proběhly stejně jako všude ve světě - v administrativních řízeních. Vyplňovali jsme jeden formulář za druhým, ale nakonec jsme dostali modré legitimace letců RAF, které měly nesmírnou hodnotu v případě nenadálé kontroly při našich výletech po okolí, neboť zdejší domobrana se, jak jsme věděli, s nikým, kdo nemluvil jako rodilý Angličan, příliš nepárala a člověk se v jejích očích mohl stát německým parašutistou a to mohl být problém…

A něco o přebírání stejnokrojů:

... A tak jsme opouštěli sklady s nadílkou krásných uniforem , plášťů, leteckých kombinéz, odznaků a čistícího náčiní  a připadali jsme si jako na mikulášské zábavě …

Poznámka autora:
Je ironií osudu, že se Vilém Bufka dožil konce války. Dne 16.10. 1940 měl být totiž v letounu při havárii také. Odpoledne před letem si však na motocyklu Ariel poranil při havárii nohu a nahradil ho Jan Veselý, jež zahynul na jeho místě.

 

Letoun Vickers Wellington

Wellington byl dvoumotorový britský bombardovací středoplošník s šestičlennou posádkou. Trup byl mřížkové geodetické konstrukce, která si udržovala pevnost a tuhost i při značném poškození.  Pohyblivé plochy měly konstrukci klasickou, drak jako celek byl až na krycí plechy potažen plátnem. Bombardér měl hvězdicové motory Pegasus XVIII o výkonu 772 kW uložené v motorových gondolách. Motory poháněly třílisté kovové stavitelné vrtule. Podvozek byl zatahovací.

Hlavní podvozkové nohy se zatahovaly do motorových gondol, záďová do trupu. Obranná výzbroj se skládala ze čtyř kulometů ráže 7,7 mm umístěných ve střeleckých věžích. Výzbroj pozdějších verzí tvořilo osm kulometů ve čtyřech střeleckých stanovištích.

Letoun byl schopen nést pumy do hmotnosti 2041 kg uložené v trupové pumovnici. Vedle klasických pum mohl nést i jednu velkou (blokovou pumu), které se říkalo „Cookie“, o hmotnosti 4000 liber.
Wellingtony byly používány zejména jako noční bombardéry. Na Wellingtonech sloužili také příslušníci československé 311. bombardovací perutě RAF (létali na verzích Mk.IA, Mk.IC a Mk.X).

Rozpětí: 26,26 m
Délka: 19,68 m
Hmotnost prázdného letounu: 8417 kg
Max. rychlost: 378 km/h
Dostup: 5490 m
Dolet: 4104 km

První nálet
První akcí byl nálet na Bruselské vlakové seřadiště kde naše peruť prokázala mimořádnou statečnost posádek i jednotlivců. Nad cílem se naši piloti několikrát otáčeli a díky tomu přesně zasáhli. Odměnou jim byla vysoká úspěšnost náletu. O výsledcích našich letců informoval i denní tisk. “Čechoslováci“ vešli ve známost u anglické veřejnosti a u velení skutečně úctyhodným výkonem.


Zadní střeliště letounu Wellington osazené dvěma kulomety ráže 7,7 mm

Nezvratný osud
I přes počáteční úspěchy však Josef Albrecht krutému válečnému osudu neunikl - zahynul při havárii letounu Wellington KX-H, N2771 u Bentley Priory při návratu z náletu na Brémy. Těžce poškozený letoun s nefungující vysílačkou a navigačními přístroji vletěl do balonové baráže. Ocelová lana oddělila pravé křídlo od trupu a letoun se zřítil na tenisovém hřišti u velitelství stíhacího letectva RAF. Současně s ním zahynuli J.Matoušek,  J. Slabý,  J. Veselý a F. Zapletal. Z trosek letounu byl s těžkými popáleninami vyproštěn a zachráněn F. Truhlář, který několik dní bojoval v nemocnici o život. Po dvou letech v nemocnici se vrátil zpět ke své jednotce.

Josef Albrecht zahynul dne 16.10. 1940 hrdinskou smrtí ve svých 25 letech.

Lidé nezapomněli
Sgt. Josef Albrecht byl pohřben 21.10. 1940 na novém hřbitově Pinner, Harrow, Middlessex, hrob označen G-4-17. Vzpomenut byl v čestné knize padlých v bitvě o Británii v kapli Westminsterského opatství. Jeho hrdinný boj a smrt připomíná pamětní deska na rodném domě v Horce nad Moravou, kde je po něm pojmenována ulice. Po smrti obdržel několik vyznamenání a uznání. Byl mu udělen Československý válečný kříž 1939 „IN MEMORIAM“. Na základě politické rehabilitace byl v roce 1990 povýšen  na podplukovníka IN MEMORIAM.

 

Literatura o J. Albrechtovi

Mnozí nedoletěli

- autor František Loucký, vydalo Naše vojsko  1989

V knize jsou uvedeny fotografie letounů a většiny našich pilotů, kteří padli ve II. světové válce. Kniha je seznamem padlých pilotů se stručným popisem jejich bojové činnosti.

Wellington KX-B neodpovídá

- autor Alois Šiška , vydalo Naše vojsko 1991

Kniha popisuje bojovou činnost příslušníka RAF Aloise Šišky a věnuje se jeho strastem po sestřelení v roce 1942. Obsahuje fotografie.

Osud byl mým přítelem

 - autor Miroslav Vild , vydalo Naše vojsko 1985

Kniha popisuje činnost Miroslava Vilda u 311. bombardovací perutě od jejího vzniku po konec války. Obsahuje fotografie.

 

Věnováno všem československým letcům a mechanikům sloužícím v řadách RAF, zvláště pak těm, co nedoletěli. Zvláštní poděkování je věnováno paní Libuši Slimaříkové a Martinu Gajovi za ochotu a čas, který mi věnovali při zjišťování podrobností o životě Josefa Albrechta.


Veteráni RAF se svými příbuznými

 

Autor: Pte. David Evans

 

Prameny:
František Loucký –Mnozí nedoletěli
Alois Šiška – Wellington KX-B neodpovídá
Vilém Bufka – Bombardér T-2990 se odmlčel
Petr Radosta – Noci nad Německem
Jan Josef ©AFAŘÍK – internet
rodinný archiv rodiny Albrechtovy
 

 
 


Web by Allan Morrison, © 2005 - 2009
Optimized for IE , Opera 1024 x 768 & higher